KAPITOLA 4

Seděla na posteli a netušila, co bude dělat. Byla ještě slabá a do ničeho neměla chuť. Mrzelo jí, že si Ron ani nevšiml, že chybí, byli přeci spolu dlouho přátelé… Všimnout si mohl. Povzdychla si. Byla zvědavá, co na Snapeově sídle bude dělat. Možná by mohla prozkoumat jeho knihovnu, určitě nějakou bude mít a třeba tam bude něco, co nečetla. Možná by se taky mohla dát do výzkumu a zkusit najít nějaký lektvar na to její ochrnutí, kdyby jí dal její profesor nějaké podklady. A hlavně by se měla přihlásit na nějakou školu, kterou by mohla dálkově studovat, s vozíkem by to asi nešlo. Kolik kouzelníků je asi na vozíku? Moc asi ne…

Věděla, že si za to může sama a nadávala si… Byla fakt pitomá.

„ Kruci,“ zaklela v duchu. Potřebovala na záchod a sama to opravdu nezvládne… Byla zvědavá, jak se vyřeší toto. A co teprve koupel nebo sprcha? Zrudla předem, před svým profesorem se mýt fakt nechtěla, styděla se před ním. Ale uvědomila si, že mytí bude určitě lepší než to, co ji čeká teď.

„ Profesore,“ zavolala trochu nejistě a čekala.

 

 

Snape si nejprve nebyl jistý, jestli opravdu volá, ale pak se šel vedle podívat. Byl zvědavý, co po něm může chtít… Kdyby to nebylo dostatečně důležité, asi by nevolala.

„ Volala jste, slečno?“ Nahlédl do dveří.

„ Ano.. Hm.. je mi to trapné,“ zrudla. „ Ale potřebovala bych na toaletu,“ pohled upřela do přikrývek. Snape ztuhl, tohle fakt nebylo domyšlené. Ale bylo roztomilé, jak se červenala…

„ Dobře, hned vám pomůžu.“ Odkryl přikrývky a opatrně ji vzal do náruče. Všimla si, že má na sobě jen své vytahané pánské tričko asi o tři čísla větší, které sloužilo jako pyžamo a teď jí dosahovalo asi do poloviny stehen. Skřítci pro něj asi došli k ní na pokoj, aby nemusela být v hábitu.

Snape ji držel jako ten nejcennější poklad, nerad by jí neopatrným manipulováním jakkoliv ublížil. Byla lehká, nést ji mu opravdu nedělalo žádný problém.

Zamířil do dveří, které byly přímo naproti postele. Koupelna byla moderně zařízena, Mia si všimla, že u vany nechybí ani pěna do koupele. Usmála se, ale zrudla, když si uvědomila, co bude následovat.

Nechtěl ji uvádět do rozpaků více než bylo nutné, chápal, že jí to musí být dost nepříjemné.

Posadil ji na mísu a mírně ji nadzvedl, aby si stáhla spodní prádlo, nechtěl jí lézt zas tak moc do soukromí. Byla mu za to hrozně vděčná.

„ Až budete, zavolejte.“ Odešel za dveře, kde čekal. Mia se musela přidržovat, ale nevadilo jí to, bylo to lepší, než aby tam s ní byl pořád její profesor.

„ Můžete,“ zavolala po chvíli rudá jako rak. Vešel, zase jí pomohl, přidržel ji u umyvadla a zase odnesl do postele. Po tomhle výkonu si oba oddychli. Snape ještě párkrát mávl hůlkou a u postele se jí objevil oběd a pití, kdyby měla žízeň. Ještě jí přivolal nějakou knihu, aby se náhodu nenudila. Už neopakoval, aby zavolala, doufal, že jí to napadne.

„ Děkuji.“ Kývl a odešel zase vedle, kde si pořádně lokl Ohnivé whisky.

 

Mia se do knihy, kterou nechal na stolku, s chutí začetla. Bylo to rituálech a praktikách, o kterých se již ani neučí. Zachovalo se o nich jen velmi málo knih, ale tady ta byla přímo poklad. Neuměla se od ní odtrhnout, bylo to velmi zajímavé a poučné. Za odpoledne knihu přečetla, večer již zase neměla co dělat. Ale to nevadilo, Snape vešel do „jejího“ pokoje a odnesl ji vedle, kde spolu povečeřeli a celkem dobře si o té knize popovídali. Pak ještě chvíli mluvili o její léčbě a taky jej stejně jako Hermionu napadl výzkum. Hned zítra se do toho dají, pokud nebude po cestě moc unavená, nesmí se ještě přetěžovat, její organismus je ještě stále z toho jedu podstatně oslabený.

Nikdy jí nenapadlo, jak skvělý společník její profesor může být. Ale pravdou bylo, že se s ním povídalo bezvadně a čas sním taky plynul jinak. Byla spokojená, dokonce se i usmála. Oba se zděsili, když hodiny odbíjely jedenáctou.

„ Dáte si koupel?“ Zajímalo ho.

„ Ano,“ kývla.

„ Můžu vám pomoct a nebo můžu zavolat skřítka, záleží na vás, co pro vás bude přijatelnější.“

„ Zavolejte prosím skřítku.“ Hodila po něm psí oči. Kývl.

„ Winky,“ zavolal do vzduchu a za chvíli se před nimi objevila domácí skřítka.

„ Pomůžeš tady slečně se umýt? Ale musíš být opatrná, ano? Slečna nemůže chodit.“

„ Ano, pane.“ Kývla a svými kouzly ji dostala do koupelny, kde ji svlékla a poté také umyla. Hermioně to bylo příjemné, koupel ji opravdu pomohla. Skřítka ji hned poté uložila do postele. Snape k ní za chvíli přišel.

„ V pořádku?“ Zajímalo ho.

„ Ano, děkuji.“

„ Dobře, vyspěte se, zítra vás čeká náročný den.“ Zhasl ji lampičku a zase zamířil vedle.

„ Pane,“ zadržela jo. „ Kde budete spát vy?“

„ O to se nestarejte.“

„ Musím, toto je vaše postel a když nebudu vědět, že spíte pohodlně, tak v ní odmítám dále pobývat.“ Strhla ze sebe přikrývky. Pochopil, že to myslí vážně.

„ Budu vedle na pohovce.“ Přiznal po chvíli neochotně.

„ Na té malé nepohodlné pohovce? Ani náhodou! Tahle postel je dost velká, vejdete se tady.“ Teprve pak jí došlo, jak to mohlo celé vyznít. Jako by se s ním chtěla jen vyspat. Ušklíbl se, ale neprotestoval, gauč byl opravdu velmi nepohodlný. Ještě než si lehl k Mie, tak se zašel umýt a převléct. Do postele ulehl jen ve spodním prádle, byla ráda, že si nechal alespoň to!

Všimla si, že používá nějakou kořeněnou vůni, která byla velmi příjemná.

„ Dobrou noc, pane,“ popřála mu.

„ Dobrou, Grangerová.“ Pousmál se a za chvíli klidně oddychoval. To ona s tím měla větší problém, nebyla zvyklá s někým spát v posteli. Proto jen tak ležela a dívala se do stropu.. Přemýšlela, vzpomínala a představovala si jeho sídlo. Teprve za dlouho dobu usnula klidným spánkem, byla opravdu unavená…

17.06.2008 17:11:08
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (192 | 98%)
Ne (4 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one