Věnováno všem,cop nechali komentáře k minulé kapitole:-)

Kapitola 12: Skvělá zpráva

Edward:

Viděl jsem, jak se Alice trápila, z jejich myšlenek jsem věděl, že Bella se celé rodině vyhýbá a ona netušila, proč tomu tak je. Hrozně ji to štvalo, měla tu dívku moc ráda a já taky, mrzelo mě, že nemám šanci ji potkat, když už nechodí k nám domů, do školy jsem s ní nechodil, takže jsem ji mohl pozorovat jen ve vzpomínkách některého člena rodiny, ale to jsem považoval za nedostačující. Najednou mi upíři připadali tak slepí, chtěl a potřeboval jsem ji vidět na vlastní oči.

„Běž se na ni podívat,“ navrhla mi Alice, když se už nemohla dívat, jak se trápím. Podíval jsem se na ni a ona už odpovídala v myšlenkách:

Můžeš jít přece k jejímu oknu a pozorovat, jak spí, určitě si tě nevšimne. Ale okno skřípe, takže kdybys chtěl jít dovnitř, tak si vezmi trochu oleje na namazání, okno je jen přivřené.

Vděčně jsem se na ni podíval, byla poklad, chápala mé pocity a vydala se za Jasperem, nebyla s ním jen chvíli a už jí chyběl, když jsem byl bez Belly, cítil jsem to samé. Měl bych se pro její vlastní dobro držet od ní co nejdál, ale nešlo to, byla jako magnet, který mě přitahoval silněji než cokoliv jiného.

Bella se ve spánku převalovala, něco mumlala, ale nešlo ji rozumět, vypadala hrozně roztomile. Asi se jí zdála noční můra, protože z pod víček jí stékaly slzy a vzlykala, nerad jsem ji viděl plakat.

Opatrně jsem slzy setřel, ale hrozně jsem tím riskoval, kdyby se probudila, těžko bych jí vysvětloval, co dělám v jejím pokoji a jak jsem se tam dostal. Ale stalo se něco nečekaného, když jsem se jí dotkl, vypadalo to, že se uklidňuje, celou noc už neplakala a spala klidně. Mohl bych se na ni dívat celou věčnost a neomrzel by mě pohled na ni, bohužel jsem nad ránem musel zmizet, v obýváku už byla skoro celá rodina a čekala na mě.

 „Jak bylo u Belly,“ ptal se Emmet pobaveně. Kámo, neměl bys k ní chodit, je to příliš nebezpečné.

Rosalininy myšlenky byly podobné těm Emmetovým, sice mě chápala, ale prosila, abych neudělal žádnou chybu, nechtěla se znovu stěhovat, unavovalo ji to.

„Dobře,“ odpověděl jsem na otázku, která mi byla položena a šel do koupelny, chtěl jsem si dát sprchu. Celý den mám dneska volno, jdu až na noční, ale Carlisle za chvíli začíná v práci, spolu s ním z domu odjeli i sourozenci, kterým se jako obvykle vůbec nechtělo do školy, zvláště když se jim Bella vyhýbala. Hrozně se ve škole nudili, nebylo tam prý co dělat, takhle se měli alespoň s kým bavit a zase si připadali jako lidé, jedna dívka tak moc změnila naši rodinu, bylo to neuvěřitelné.

Esme celý den navrhovala nějaké interiéry, hrozně ji to bavilo a v Port Angeles o její návrhy měla vážný zájem nějaká firma. Já jsem ji nechtěl moc rušit, tak jsem si pustil v pokoji film a u toho si četl knížku, kterou jsem moc nevnímal, myšlenky mi ubíhaly k Bells.

Ještě než Alice přijela domů, volala Rosie, že přijede i Bella, byla naprosto nadšená a já s Esme taky, oběma se nám zvedla nálada.

„Máš ji hodně rád, že ano?“

„Ano,“ přisvědčil jsem.

Jsem za to ráda, konečně sis někoho našel. Ale bojím s té Aliciny vize, snad se to nesplníl...

„To já taky, nechápu, proč je pořád stejná, pořád jen smrt.“

Nějak se to vysvětlí, nic není tak horké, jak se zdá.

„Snad máš pravdu,“ usmál jsem se na ni, byla to opravdová máma. „Mám tě rád, mami,“ objal jsem ji.

Já tebe taky, synku.

Usmál jsem se, přijeli ostatní, s nimi i Bella se svým autíčkem, které řídila Alice, divil jsem se, že to auto přežilo, do jejího Porsche mělo totiž daleko, určitě jí vadilo, že brouk nejede tak rychle, i když měla nohu neustále na plynu, který byl sešlápnutý až k podlaze, Bella z ní musela šílet.

S dívkou jsme seděli všichni v obýváku, vypadalo to, že má docela dobrou náladu, pořád se smála, připadalo mi, že je doopravdy šťastná. Možná by ale nebyla, kdyby věděla, kdo jsme doopravdy. Jak by reagovala? Bála se nás a vyhýbala se naší rodině? Prozradila by naše tajemství? Nevím, doufám, že ne, ale rozhodně jsem to nemínil riskovat a něco jí říkat, kdyby sem už nikdy nezavítala, mrzelo by mě to.

Když Carlisle přišel z práce, přisedl si k nám, já z jeho myšlenek cítil neklid, točily se okolo nějakého případu dívky, která umírala a on jí nějak nedokázal pomoct, což ho mrzelo a štvalo zároveň.

Ta dívka ho musela něčím zaujmout, vypadalo to, že ji má opravdu rád. Zvláštní bylo, že jsem z jeho myšlenek nedokázal vyčíst, o koho se jedná a taky žádné informace o anamnéze, jako by kolem těchto informací byl vytvořený štít stejně jako okolo mysli Belly. Zaráželo mě to a přemýšlel jsem nad tím, že mé schopnosti selhávají.

Esme vařila rodinnou večeři, všichni jsme se obětovali a taky si vzali jídlo, podle Belly to bylo výtečné, mi ale chutnalo jako bláto, hned jak odejde, tak ho budu muset vyzvracet.

Po večeři už dívka musela jet, já jel spolu s ní, ale přímo do nemocnice, i když bych raději strávil noc koukáním se na ni, když spí.

 

Bella:

Když jsem se vrátila domů, tak si Charlie čistil služební zbraň a vypadalo to, že je taky po jídle, alespoň nebudu muset vařit.

„Ahoj, promiň, trochu jsem se zdržela, odmítli mě pustit bez večeře.“

„To je dobré.“ Evidentně měl dobrou náladu a mě zajímalo, co to způsobilo, dlouho jsem ho takhle veselého neviděla, musel pro to být nějaký hodně dobrý důvod.

„O víkendu chce přijet Renée a podívat se na tebe,“ vysvětlil.

„Opravdu? Dneska mi volala, ale nic mi o tom neříkala.“

„Rozhodla se teprve před chvíli, možná tady pár dnů zůstane.“

„To je skvělé, mohla bych ji seznámit s Alicí a ostatními, jsou to opravdoví přátelé,“ říkala jsem nadšeně. „V kolik má vlastně přiletět?“

„Pokud půjde vše podle plánu, tak v sobotu v půl desáté by měla přistát v Port Angeles.“

„Skvěle, zajedu tam pro ni, musím jí ukázat nové autíčko.“

„Myslel jsem, že pojedeme mým autem, abychom se tam vešli všichni,“ pověděl.

„Hm... Taky možnost,“ zazubila jsem se zvesela.

„Tak jo, dohodneme se později, měla by sis jít odpočinout. Co ti říkali v nemocni?“

„Zítra by tam měli dojít kontrolní výsledky a napsali mi nové léky, jinak nic moc neříkali.“

„U koho jsi vlastně byla?“

„U doktora Cullena.“

„Opravdu? Je to vynikající lékař, někdy se až divím, co ho přivedlo do takové díry jako je Forks, měl prý nabídku i do L.A.“

„Esme se moc nelíbí velkoměsto,“ vysvětlila jsem mu.

„Tím se to vysvětluje,“ usoudil. „Teď už si běž lehnout, měla jsi náročný den,“ vyhnal mě nahoru a já neprotestovala. Byla jsem nadšená z dneška a taky jsem se těšila na Renée, bude fajn ji mít zase vedle sebe. K tomu jsem zvědavá, co poví na mé nové přátelé, doufám, že se jí budou Cullenovi líbit.

29.04.2009 16:18:09
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (186 | 98%)
Ne (3 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one