Takže je tady další díleček, ještě nemám svůj počítač, msuím to psát u maminy, takže kapitoly moc často nečekejte...

Kapitola 18: Události ve Forks

Bella:

Celou noc jsem se převalovala ze strany na stranu a neuměla pořádně spát a když jsem usnula, zdály se mi děsivé sny o Cullenových, kde vystupovali jako upíři. Jednou mě vysával Jasper, jindy Esme, Alice nebo Edward. Nakonec jsem to už nevydržela a vylezla z postele, zapnula jsem si notebook a surfovala po internetu, ale ani tam mě to moc nebavilo. Možná i proto, že takhle pozdě v noci nikdo nebyl na icq a mě nenapadlo, co bych na netu mohla dělat.

Tak jsem si vzpomněla na jeden ze snů a jen tak ze zvědavosti jsem se dívala na stránky, kde se něco o upírech píše. Většině věcí jsem nevěřila, byly to prvotřídní kecy, třeba že zaručená ochrana proti upírům je česnek, v tohle jsem opravdu nevěřila. Myslím, že z takových pohádek jsme už vyrostla... Ale vzpomínám si na dobu, kdy jsem běhala po domě s paličkami česneku a všude možně je rozvěšovala, aby ke mně nemohli upíři.

Ale pak jsem najela na zajímavou stránku o Quileutech, kde se psalo o nějaké transformaci ve vlky a také o studených, tedy o upírech. Tahle stránka vypadala hodně věrohodně a všechny znaky, co se tady popisovaly, měli i Cullenovi. Že by na tomhle něco byla pravda? Začetla jsem se do jednoho článků a začínala jsem pomalu věřit.

Takže já se celou tu dobu přátelila s upíry a oni mě nezabili? Proboha, proč to neudělali? Určitě by mi tím všechno ulehčili, nemusela bych teď řešit, jestli jim říct pravdu nebo ne... Ale oni nemůžou být zlí, chovají se tak lidsky a jsou na mě opravdu hodní a milí, ne, oni nejsou zlí. Pomalu jsem se uklidňovala a byla jsem ráda, že vím jejich tajemství, teď jsem si dokázala spoustu věcí vysvětlit. Muselo pro ně být asi dost těžké, předstírat, že jsou lidé a odolávat lidské krvi, taky se dost obětovali, když jedli u nich doma večeři, jen abych nezískala žádné podezření, že jsou jiní. Tolik toho pro mě udělali.

Ať jsou cokoliv, tak to budou vždy mí přátelé a nezáleží na tom, jestli jsou lidé nebo ne, důležité přece je, jaké je jejich srdce. S tímhle rozhodnutím jsem konečně dokázala usnout klidným spánkem, který už nic nerušilo.

 

„Ahoj Alice,“ usmála jsem se na ni široce u pondělního oběda a objala ji okolo krku. „Moc díky za včerejšek, máma z vás byla přímo nadšená. Je moc ráda, že jsem tady našla přátelé a taky se ujistila, že jsem tady ve správných rukách.“

„To je přece samozřejmost,“ usmála se.

„Stejně díky.“

„Příští sobotu se koná školní ples,“ přisedla si ke stolu i Rosalie.

„Opravdu? Nevěděla jsem, že tady jsou i nějaké plesy.“

„Hele, to, že je tohle taková malá díra po granátu, neznamená, že tady sem tam není žádný ples,“ pověděl Emmet pobaveně a přehodil ruku přes Rosalinino rameno.

„Nemusel by být,“ ušklíbla jsem se.

„Ale, že by naše malá kamarádka neuměla tančit,“ podíval se na mě podezřívavě a já zrudla. „Vážně ne?“ Teď už mě sledovali se zájmem všichni u stolu.

„Ne, jsem na tanec úplně levá,“ pokrčila jsem rameny. „Pokud mě někdo pozve, asi budu muset odmítnout.“

„Tak na to zapomeň,“ zatrhla mi to okamžitě černovláska.

„Naučíme tě báječně tančit, uvidíš,“ přidala se i Rosie.

„Stejně mě nikdo nepozve,“ zašklebila jsem se pobaveně.

„Ale pozve, jdeš s Edwardem,“ prohodil jen tak mezi řečí Jasper.

„Cože?“

„Jistě, přece bys mému bratříčkovi nedala košem,“ zatvářil se smutně Emmet a vypadalo to, že se brzy rozbrečí, komediant jeden.

„Dobře, pokud mě pozve, tak s ním půjdu,“ slíbila jsem a to velmi ráda.

„Bezva, takže dneska okolo tří se vrátí domů, to tě právě budeme učit tančit, takže budete mít čas si promluvit,“ plánovala Rosie.

„Jak vidím, tak jste už všechno perfektně naplánovali i za mě.“

„Jistě, nic jsme nenechali náhodě. Což mi připomíná, že si musíme co nejdříve koupit nové šaty, chtělo by to jet do Seattlu, tam budou mít určitě větší výběr než v Port Angeles.“

„Hm... Co jet v sobotu ráno,“ navrhl Jasper. „Já a Emmet jsme chtěli jet někam ven tábořit, takže budete mít volný prostor. Možná by s vámi jel i Edward, chtěl si koupit nový oblek a nebo mu můžeš něco koupit ty Alice, vždycky mu vybereš dobře,“ zazubil se Emmet.

„Hm... Pojedeme i s Esme, chtěla si koupit nový kostýmek a Edwardovi něco koupíme, pochybuji, že si bude moct přehodit v práci směny, když si už vezme volno na ten ples,“ pověděla Alice s naprostou jistotou.

„Takže je to vyřešeno,“ usmála jsem se. „Ještě se zeptám Charlieho, jestli mi to dovolí, ale myslím, že nebude proti, když nepojedu sama.“

„Fajn, jsi po jídle,“ zajímalo Emmeta, který se už velmi nudil.

„Jo, můžeme jít,“ povzdychla jsem si a ještě si vzala od Alice z tácku jablko, stejně by ho nejedla.

„Nevadí, že ne,“ optala jsme se pro jistotu.

„Jasně že ne,“ zašklebila se pobaveně. „Chceš ještě něco? Klidně si dej,“ nabídla mi.

„Ne, v pohodě,“ zavrtěla jsem hlavou. Opět jsme si ještě odskočila na záchod, kde jsem si vzala prášky, ale budu to muset vymyslet jinak, aby to nebylo tak nápadné, že vždycky po obědě musím na záchod. Budou si myslet, že trpím bulimii, ale nevadí, hlavně že nezjistí pravdu, to za to stojí.

05.08.2009 15:41:17
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (186 | 98%)
Ne (3 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one