Další pokračování:)

Kapitola 19: Alice učí tančit

Bella:

Cullenovi na mě čekali na parkovišti, jela jsem kousek za nimi a docela dobře se bavila, Emmet na mě dělal různé obličeje, smíchy mi až slzely oči a já přes slzy skoro neviděla na silnici.

„Ahoj Esme,“ pozdravila jsem ji, když jsme dojeli k nim domů, právě dělala nějaký návrh kuchyně.

„Ahoj,“ usmála se a už mě utíkala přivítat, jemně mě sevřela v náručí a políbila na tvář.

„Alice mě bude učit tančit,“ mrkla jsem na ni pobaveně, to si ještě všichni užijí srandy, určitě si ze mě budou pořád utahovat.

„Neboj, Alice perfektně učí,“ uklidnila mě, více jsme si toho ale nestačily říct, její dcera mě totiž už táhla po schodech do svého pokoje, ze kterého vyhodila i Jaspera.

„Takhle ne, jsi úplně mimo rytmus,“ naříkala Alice, když mě učila o něco později tančit. Prostě jsem neměla hudební sluch, nemohla jsem tančit přesně! Jí se to dobře povídá, je dokonalá ve všem, co dělá a něco jako tančení jí nedělá sebemenší problém! Tomu říkám spravedlnost...

„S tebou je to marné,“ vzdala to po dvou hodinách marného snažení. „Zítra začneme zase, ale tentokrát i s Carlislem nebo Edwardem, ti tě nauční tančit a ani nebudeš vědět jak,“ ušklíbla se při vzpomínce na své první hodiny tance.

„Uf.. Alice, ty mi dáváš,“ povzdychla jsem si unaveně. „Takhle mě nedokázala unavit ani trenérka, když jsem plavala a připravovala se na závody.“

„Trenérka?“

„Kdysi jsem plavala,“ vysvětlila jsem.

„Opravdu? To jsem netušila, proč jsi skončila?“

„Nebavilo mě to a taky jsem to nezvládala,“ přiznala jsem. „Bylo to hodně náročné a pak jsem usínala ve škole.“

„Aha, škoda, že tady není i plavecký tým, jinak bys tam už určitě byla, že?“

„Nevím, spíše ne, v poslední době mě už plavání ani nebavilo,“ pověděla jsem.

„Myslím, že už přijel Edward,“ pověděla najednou s tajemným úsměvem a vyhlédla z okna.

„Ahoj brácho,“ volala na něj nadšeně a já vyhlédla hned vedle ní.

„Ahoj Alice, Bell,“ usmál se na nás a zamával nám. „Hned jsem u vás,“ slíbil a opravdu netrvalo dlouho a vešel za námi do pokoje. Přišel s ním i Jasper, který si ihned zabral svou dívku pro sebe a někam ji odvedl, takže jsem v pokoji zůstala jen já a Edward.

„Jak bylo v práci,“ zajímala jsem se, byla jsem strašně nervózní.

„Ale jo, docela dobrý, jen se na mě jedna důchodkyně dívala jako by mě chtěla svléct pohledem, chudák, nebyl to můj typ. Rosalie mi říkala, že příští sobotu je tady školní ples, nechtěla bys jít se mnou,“ zeptal se a posadil se vedle mě.

„Ráda,“ usmála jsem se na něj s radostí.

„Super, už se těším.“

„Jo, já taky, pokud mě ještě Alice naučí tančit, bude to skvělé.“

„Neumíš tančit?“

„Ne,“ povzdychla jsem si. „A Emmet má z toho obrovskou srandu,“ zašklebila jsem se.

„Jo, to on má ze spousty věcí,“ ušklíbl se, ale v očích mu plály veselé jiskřičky.

„Věříš na nadpřirozené bytosti,“ zajímala jsem se a všimla si, že trochu ztuhl a znejistěl, což mě pobavilo, ale nechala jsem to tak.

„Ne, myslím, že nikdo takový neexistuje.“

„Nepřijde ti to někdy líto? Často si říkám, že je to docela škoda,“ přiznala jsem.

„Nekoumej nad tím, stejně tím nic nezměníš,“ pohladil mě po tváři a já přikývla.

„Máš jako vždy pravdu,“ usmála jsem se.

„Co uděláme s tím tancováním? Nechceš s ním pomoct?“

„Docela by se to hodilo, ale dneska toho mám už plné zuby, Alice mě trápila přes dvě hodiny.“

„Tak zítra? Mám noční, takže kdybys přišla po škole, tak bych tě mohl učit až do večera.“

„Fajn, to by šlo.“

„Dobře, vyzvednu tě před školou, může být? Alice by tě vzala ráno autem a domů bych tě pak odvezl až pojedu do práce.“

„Mám svoje auto,“ odtušila jsem pobaveně. „Ale když ti to udělá radost,“ dodala jsem a sledovala, jak se mění jeho výraz v obličeji, nejprve byl smutný a pak veselý.

Nakonec mě jemně pohladil po tváři, i když nejprve nevěděl, jestli vůbec smí, vypadalo to, že váhá. Všimla jsem si, že v tu chvíli nedýchal, vlastně dýchání se snažil omezit celou tu dobu, co jsem mu byla na blízku. Bavilo mě pozorovat jeho reakce, bylo to opravdu velmi zábavné, potvrzovala se má teorie o tom, kdo jsou, asi se budu muset trochu krotit a nedělat jim to těžší než to mají.

Pustil hudbu a já se na něj překvapeně podívala.

„Posloucháš Debussyho?“

„Ano, patří mezi mé oblíbence, neříkej, že ho znáš?“

„Jasně že jo, trochu mě překvapilo, že jsi ho pustil, moc lidí ho neposlouchá.“

„To je pravda, není právě v kurzu, ale to rozhodně nesnižuje jeho kvalitu.“

Na téma hudba se s ním dalo dost dobře povídat, věděl o ní tolik. Nakonec jsem seděla opřená o něj a cítila se naprosto bezpečně, vím, že by mi nikdy neublížil a on mi povídal o všem možném a hodně se ptal, co mám ráda, co mě baví. Jeho dotazy mi přišly zbytečné, ale pro něj byly zřejmě velmi důležité, nechápu, proč chtěl vědět, jaká je má oblíbená barva a proč pořád chodím v tmavých barvách. Přišlo mi to trochu blbé, že toho o mně tolik ví a tak jsem se ptala taky, ale tušila jsem, že spoustu věcí mi musel zatajit. Najednou jsem si uvědomila, že bych měla pomalu jít, bylo dost pozdě a Charlie by mohl mít starost. Jako bych to přivolala, zvonil mi mobil a volal táta.

„Bells,“ oddychl si, když jsem přijala mobil. „Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?“

„Neboj tati, jsem v pohodě, jen jsem trochu zapomněla, kolik je hodin. Už pojedu domů, ano?“

„Dobře, dávej na sebe pozor.“ Zavěsila jsem a podívala se na Edwarda, který slyšel každé mé i jeho slovo.

„Promiň, měl jsem dávat pozor, kolik je hodin.“ Z jeho hlasu jsme poznala, že si vyčítá, že kvůli němu budu mít možná problémy.

„To je dobré, bylo to hezké odpoledne a táta to určitě pochopí,“ ujistila jsem ho. „K tomu ví, že tady jsem v nejlepších rukách.“

„Nemám jet s tebou a vysvětlit mu to?“

„Ne, to je v pohodě, určitě jsi unavený z práce,“ pohladila jsem ho po tváři a znovu se podivila, jak někdo může být tak dokonalý.

Sešli jsme spolu do obýváku, kde všichni seděli, i když bylo vidět, že někteří se sem dostali až před chvíli.

„Uvidíme se zítra ve škole,“ mrkla na mě Rosalie a já poznala, že mě podrobí křížovému výslechu a když jsem se koukla na Alice, viděla jsem, že má v plánu to samé. Určitě bude hodně zvědavá a vytáhne ze mě i to, co jsem nechtěla říct.

„Jasně, mějte se krásně,“ objala jsem je všechny, Esme mě mateřsky stiskla v náruči a políbila do vlasů, připadala mi jako má opravdová maminka.

„Ahoj,“ mávla jsem jim naposledy a s Edwardem po boku odcházela k mému autu zaparkovaném před domem.

„Takže zítra nezapomeň, vyzvedne tě ráno Alice,“ připomněl mi a já přikývla, alespoň myslím. Okouzleně jsem se dívala do těch jeho jantarových očí, které si žily vlastním životem, tolik se mi na něm líbily.

Krásně se usmál a já byla už nadobro ztracená a on to věděl, vypadal trochu pobaveně. Zrudla jsem, ale můj tep se stále nedal do normálu, nešlo to ovládat. Pohladil mě po zrudlé tváři a pak se ke mně nahnul jako by mě chtěl políbit, ale kousek ode mě se zastavil a zašeptal: „Dávej pozor.“ S úsměvem jsem přikývla, posadila jsem se nakonec do auta, ale než jsem zavřela dveře, stihl mě znovu pohladit po tváři a políbit na čelo, ještě dlouho potom jsem cítila jeho rty. Zamávala jsem mu a odjížděla do Forks, jela jsem poměrně rychle, ale dnes mi to ani nevadilo, na cestách už nebyla žádná auta.

Jen co jsem přijela domů, Charlie už mě netrpělivě vyhlížel z okna a tak jsem mu mávla a šla dovnitř.

„Promiň tati,“ omluvila jsem se a dala mu pusu na tvář.

„Nic se nestalo, příště mi když tak zavolej, že se zdržíš.“

„Určitě,“ slíbila jsem mu a trochu otálela.

„Potřebuješ něco?“

„Vlastně ano, příští týden v sobotu se bude konat školní ples, mohla bych tam jít?“

„Pokud to zvládneš, tak klidně.“

„Zvládnu, ale budu si muset koupit nové šaty,“ zazubila jsem se.

„Kdy chcete jít nakupovat?“

„V sobotu do Seattlu, nevadí? Pojede i Rosalie a Esme,“ ujišťovala jsem ho, že pojede i někdo dospělý.

„Tak dobře, pokud pojede i paní Cullenová, pak můžeš jet.“

„Díky,“ poděkovala jsem radostně. „Co nového v práci?“

„Nic moc, tady se naštěstí nic zajímavého neděje, takže toho teď nemám moc na práci.“

„To je dobře, ne?“

„Určitě,“ pověděl. „Vypadáš unaveně, brala sis dneska všechny tabletky?“

„Neboj, vše jsme si vzala.“

„A kdy máš další kontrolu?“

„Tenhle týden, Carlisle nedá jinak,“ povzdychla jsem si ztrápeně.

„Myslí to dobře a je fajn, že si o tebe dělá takové starosti.“

„To ano, je to od něj opravdu moc milé,“ uznala jsem.

„Zítra ráno musím jet do Port Angeles a pak do Seattlu, tak nevím, kdy se vrátím. Nechtěla bys jít raději ke Cullenovým? Nerad tě vidím samotnou.“

„Dobře, stejně mě chtějí naučit tancovat,“ zašklebila jsem se.

„Fajn, užij si to,“ pověděl ironicky, věděl, jak velké dřevo na tanec jsem.

„Dík,“ pověděla jsem sarkasticky, jinak to prostě nešlo...

07.08.2009 11:18:32
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (186 | 98%)
Ne (3 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one