Je tady další kapitola, jen něco málo pro pochopení:
mozna jsem to zapomnela napsat, uz nevim, ale Bella podvedome blokuje myslenky o jeji diagnoze pred Edwardem, takze ten nic nevi a nemuze to zjistit ani od sveho otce a nebo nemohl od Renée...

Kapitola 23: Jako žárlivý manžel

Bella:

Dny, kdy byli Cullenovi pryč se vlekly a nepomáhalo mi ani slunečné počasí, které tady nyní vládlo, raději bych brala déšť.

Konečně tady bylo páteční ráno a já měla povoleno přespat dneska u Cullenových. Celý den jsem byla jako na trní, ráno mě vyzvedla Alice, abych nemusela brát i své auto.

Po škole mě na parkovišti čekal Edward, který vypadal dost smutně, naštvaně, zklamaně... Všechny tyhle pocity jsem dokázalo na jeho tváři vyčíst bez naprosté námahy.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho vesele. „Copak se děje?“

„Ahoj, nastup si,“ pokynul mi a otevřel mi dveře.

„Takže,“ pozvedla jsme tázavě obočí.

„Jak sis pokecala s Carlislem?“

„Docela dobře,“ zasmála jsem se pobaveně. „Snad nežárlíš na vlastního otce?“

„Ne, jak bych mohl,“ odsekl.

„Co se děje.“

„Ale nic,“ zavrčel naštvaně a já ho nechala být, i když mě to jeho chování zraňovalo.

„Stejně nechápu, jak to můžete udělat Esme!“

„Co... Cože? O čem to mluvíš?“

„Kdybys podváděla jen mě, tak to přežiji, ale že takhle lže Carlisle Esme, to mě opravdu štve! A to tvoje přetvařování, nechápu, jak můžeš!“ Překvapeně jsem na něj hleděla, úžasem jsem měla pootevřenou pusu a nevěděla, co říct.

„To si vážně myslíš?“ V očích se mi zaleskly slzy. To mě opravdu podezřívá, že mám něco s Carlislem? Copak nezná mě i jeho?

„Ano, co jiného si o tom mám asi myslet?“

„Nic, vůbec nic,“ zavrčela jsem. V autě za námi jela Alice. „Zastav,“ pověděla jsem naštvaně, ale když nereagoval, zopakovala jsem svou prosbu důrazněji. Konečně zastavil a tím dal pokyn, aby zastavila i Alice. Vylezla jsem si z auta a šla k tomu Alicinimu.

„Můžu jet s vámi,“ zeptala jsem se a Jasper mi vyklidil místo na sedadle spolujezdce a šel si sednout k Edwardovi do auta.

„Co se stalo,“ ptala se Rosalie.

„Ale nic,“ mávla jsem nad tím rukou. „Jen jsme se trochu pohádali,“ přiznala jsem.

„To se srovná,“ pověděla Rosie a koukla na Alice, která mlčky zavrtěla hlavou.

„Ale na ten ples spolu jdete ne?“

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny. „Je to jedno, přece si nebudeme kazit den.“ Přetvařování mi šlo myslím dobře, i když jsem se cítila mizerně, tak jsem se uvolněně bavila. Rosalie byla nadšená z té malé oslavy, co pro ni připravila její rodina a měla taky radost z dárků. Od rodičů opravdu dostalo auto, ze kterého měla asi největší radost, její červené BMW pro ni bylo asi nedostačující, tak nyní dostala Ferrari.

Kvůli mně tady bylo normální lidské občerstvení, ale všimla jsem si, že nikdo z Cullenových moc nejedl ani nepil, to jen já. Pokud to takhle půjde dále, tak za chvíli budu pořádně tlustá, takhle mě vykrmovat...

Alice přišla s parádním nápadem pustit hudbu a ukázat, jak umím tančit. Musela jsem s každým tančit minimálně jednu písničku a tu první s Carlislem, Esme to pobaveně pozorovala, zvláště, když jsem mu několikrát šlápla na nohu a pořád se mu omlouvala.

Když jsem tančila s někým jiným, tak mě celou dobu Carlisle starostlivě pozoroval a Edward se na to díval znechuceně, emoce vířily domem jako splašené a nikdo nechápal, co se mezi námi děje, ale naštěstí to neřešili, kdo ví, k čemu by došli. Mrzelo mě, že jsem do té skvělé rodiny vnesla neklid, bylo mi to opravdu moc líto. Ale kdyby mi Edward věřil, nic takového by se stát nemuselo...

„Alice, jsem už unavená,“ pověděla jsem jí před půlnocí.

„Jasně, už je dost pozdě,“ uznala a šla se mnou do jejího pokoje. Chudák Jasper dneska zase bude trávit noc na pohovce v obýváku, ale v tuto chvíli se mi to nechtělo řešit. Rychle jsem se umyla a lehla si do její postele.

„Pořádně se vyspi, vypadáš unaveně,“ pověděla starostlivě.

„Hm...“ Zamručela jsem už v polospánku, dnešek byl opravdu náročný.

 

Pokud jsem si myslela, že další den se bude Edward chovat lépe, zmýlila jsem se, choval se ke mně i Carlisleovi nevšímavě, naprosto nás ignoroval.

Nákupy v Seattlu se vydařily, koupila jsem si šaty ve stejném odstínu jako jsem měla boty, takže jsem byla spokojená. Esme z nich byla nadšená, prý v nich vypadám krásně.  Sahaly něco málo pod kolena a byly bez ramínek, Alice už plánovala, jak mě učeše a nalíčí, já se toho trochu děsila.

Rosalie si koupila krásné rudé šaty a Alice modré, které sahaly až na zem. Esme si vybrala hezký kalhotový kostýmek, ale samozřejmě že nákupy nezůstaly jen u společenských oděvů, koupilo se toho mnohem více.

Když mě večer přivezly domů, byla jsem utahaná jako kotě a v neděli spala až do oběda. Dneska vařil Charlie a dokonce to bylo poživatelné, čemuž jsme se oba divili, přece jen to nebyl žádný excelentní kuchař.

„Jsi nějaká pobledlá,“ všiml si, když si mě prohlížel.

„Pohádala jsem se s Edwardem, ale bude to dobré,“ uklidnila jsem ho.

„Co odpoledne podnikneme?“

„Chtěl jsem zajet za Billym Blackem a Jacobem do La Pusch, nechceš se mnou?“ Kdybych jela, určitě bych mu udělala radost, ale mi se k vlkodlakům opravdu nechtělo. Nakonec jsem přikývla, přece jsme si slíbila, že s tátou strávím celou neděli a pokud to znamená návštěvu jeho známých, tak proč ne.

Když jsme do rezervace přijeli, všichni si mě podezřívavě prohlíželi, samozřejmě že ze mě cítili upíry a hodně se vyptávali. Mluvila jsem tak, aby Charlie nezískal žádné podezření, ale Cullenovi jsem bránila a přísahala, že se tady už nikdy nevrátím. Kdysi byl pro mě Jacob jako bratr, ale teď se choval příšerně, nejraději bych mu dala pár facek, aby se vzpamatoval a uvědomil si, co říká za blbosti. Jako by vlkodlaci byli bezpečnější stvoření než upíři!

Ale když jsem tam trávila čas, urovnala jsem si pár věcí a rozhodla se, že hned po plese zmizím, nechci, aby mě táta viděl umírat a už mě tady skoro nic nedrží, Edward mě nenávidí, rozvrátila jsem jeho rodinu a všichni se trápí, to jsem nikdy nechtěla. Mám naspořené nějaké peníze na výšku, ale ty už nebudu potřebovat, takže si je vyberu a odjedu, na pár týdnu nájmu mi to bude stačit. A ještě napíšu dopisy na rozloučenou, zaslouží si alespoň to...

Ten den mě navštívila zděšená Alice, ale já netušila, proč. Vyptávala se, co jsem dělala odpoledne a když jsem jí pověděla, kde jsem byla, vypadala opravdu vystrašeně, ale já se jí nedivila.

„Říkali něco?“

„Nic zajímavého,“ zazubila jsem se.

„Aha,“ pověděla podezřívavě a pak se rychle rozloučila a odešla.

Konečně jsem měla klid a mohla jsem napsat pár dopisů, prvně jsem napsala pár řádků mámě a tátovi, pak Cullenovým a ještě jeden Edwardovi, snad pochopí a nebude si nic vyčítat, chápala jsem, proč se teď chová tak, jak se chová, bylo mi to líto, ale nic s tím neudělám.

Tak tohle bych měla, dopisy jsem pečlivě schovala do psacího stolu, jednou je najdou a pochopí, proč jsem všechno dělala a snad i odpustí, možná jim ty dopisy dám na nějaké viditelnější místo, ale doufám, že mě nebudou hledat, chci zemřít někde jinde, v klidu. Nechci, aby mě viděli trápit, někde polomrtvou a v bolestech. Jednou, nevím, za jak dlouho to bude, se s nimi zase setkám, určitě, pokud existují příští životy, tak já v tom svém je najdu, protože věřím, že Edward a Cullenovi jsou má pravá rodina, můj osud.

S tímto vědomím jsem šla spát, celou noc se mi do snů pletl Edward a spoustu dalších nedořešených věcí, které už nikdy asi nevyřeším.

 

27.08.2009 15:33:19
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (186 | 98%)
Ne (3 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one