Zítra začíná škola a bude zase hrozně málo času, takže jsem se rozhodla, že kapitolu vložím už dnes a třeba některým ještě zvednu kapánek náladu před 1. zářím:)

Kapitola 24: Školní ples

Bella:

Dny do plesu jsem si snažila užít, i když jsem byla slabá jako moucha a ve středu a ve čtvrtek jsem dokonce nešla do školy. Ten den ke mně přijel Carlisle domů, Alice mu totiž volala, že jsem nedošla do školy a jsem asi nemocná, tak se na mě jel podívat. Taková starostlivost byla dojemná, ale pomohl mi, dal mi nějaké léky a mi bylo další den o něco lépe.

Hlavně jsem byla ráda, že mi bylo docela dobře v sobotu, i když  je pravda, že jsem byla dost nadopovaná prášky. Přesně v půl osmé se u dveří objevil Edward a v ruce měl jednu růži.

„Dobrý večer, pane Swane,“ pozdravil vychovaně Charlieho, který mu přišel otevřít, já ještě nebyla hotová.

„Dobrý, Edwarde. Bells už jde, pojď na chvíli dále,“ pozval ho dovnitř a zavřel za ním dveře.

„Díky,“ poděkoval a čekal na mě, já si vzala ještě jednu várku tabletek a trochu je zapila, byla jsem připravená odejít.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a on se rezervovaně usmál.

„Ahoj, sluší ti to,“ smekl mi poklonu a předal květinu.

„Děkuji, tati, mohl bys ji dát prosím do vázy?“

„Určitě, dej na ni pozor, Edwarde,“ podíval se na mého tanečníka přísně a pak se usmál a se slovy, že si to máme užít, nás vyhnal z domu.

Mezi mnou a Edwardem vládlo trapné ticho, alespoň pustil hudbu, aby nemusel mluvit.

„Alice a ostatní tam už čekají?“

„Ano,“ odtušil jen.

„Pořád se zlobíš na mě a Carlislea, i když naprosto zbytečně?“

„Zbytečně?“ Nevěřícně na mě zíral a já si povzdychla.

„Jednou to pochopíš,“ řekla jsem mu. „Dokonce možná hned zítra,“ slíbila jsem. „Ale věř mi, já s Carlislem nic nemám!“ Jen si odfrkl a mlčel, mi nezbývalo nic jiného než mlčet taky, samomluvou jsem přece jen ještě netrpěla.

Ples byl teprve na začátku, když jsme vešli dovnitř, na parketu tančili všichni Cullenovi a my se k nim přidali. Ostatní zprvu netančili a ohromeně nás všechny pozorovali, hlavně teda Rosalie, která vypadala opravdu úchvatně a Emmetovi to taky slušelo, vlastně to slušelo všem Cullenovým, trochu jsem si mezi nimi připadala jako popelka.

Hrála převážně moderní hudba a tak jsem to později rozjela i s Alicí a Rosalií, kluci šli na chvíli ven. Blížila se půlnoc a zatím vše bylo dokonalé, měla být zvolena královna a král plesu, ale myslím, že všem v sále bylo jasné, kdo se tímto párem stane, na Rose s Emmetem nikdo prostě neměl. Můj odhad se potvrdil a opravdu byla korunována Rosie, ale ne s Emmem, jak jsem myslela, ale s Edwardem. Emm z toho byl nadšený, prý alespoň jeden tanec může tančit se mnou bez toho, aby mu mě Edward po chvíli vzal. Děsila jsem se toho, co na mě Emm chystá, ty jeho jiskřičky v očích nešly přehlédnout.

A bála jsem se oprávněně, tak šílené taneční kreace bych nevymyslela ani v tom nejdivočejším snu a byla jsem opravdu ráda, když tanec skončil.

„S tebou už nikdy netančím,“ vydýchávala jsem to, nikdy jsem neudělala tolik záklonů jako dnes.

Tohle pobavilo všechny, kdo stáli okolo, zase jsem nechtíc pobavila.

„To bys mi přece neudělala,“ hodil na mně psí oči a já se zasmála.

„Ale udělala,“ zašklebila jsem se a byla ráda, když si Rosie už přebrala svého přítele. Zrovna hráli ploužák a Edward mě vyzval k tanci, i když ho to určitě muselo stát hodně přemáhání, ale byl to gentleman a když šel se mnou na ples, tak se mi věnoval, i přes osobní neshody.

Opřela jsem si hlavu a jeho rameno a vnímala jeho blízkost, chtěla jsem si zapamatovat každou vteřinu tohohle úžasného tance, který se zařadil mezi ty nejkrásnější okamžiky mého života.

„Mám tě ráda,“ zašeptala jsem téměř neslyšně, ale byla si jistá, že to slyšel, ale nevyjadřoval se k tomu, tohle by normální člověk přece slyšet neměl...

Na plese jsme byli až do konce, ve tři hodiny už většina lidí odpadla, ale oficiální konec byl až o hodinu později.

S Edwardem jsem nepromluvila, vezl mě domů a tvářil se zamyšleně, asi mu vrtala v hlavě slova, která jsem mu řekla.

Doprovodil mě až k domovním dveřím, aby se ujistil, že se mi nic nestane, ale mi se s ním ještě nechtělo loučit. Stála jsem na verandě a dívala se do jeho tváře, bylo to tak dávno, co jsem ho po ní mohla pohladit, připadalo mi to jako celá věčnost. Nejraději bych mu teď skočilo okolo krku a prosila ho o odpuštění něčeho, co jsem ani neudělala, ale myslím, že by můj projev nadšení bral jako důkaz o tom, že se mám za co cítit provinilá.

„Měla bys jít,“ pověděl mi a já přikývla, měl pravdu. Jak jsem si jen mohla myslet, že by mě mohl mít rád? On byl tak dokonalý a já oproti němu nic, nikdy jsme se k sobě nehodili a on si to konečně uvědomil taky.

„Dobrou noc,“ rozloučila jsem se s ním a otočila se, aby v mých očích neviděl slzy.

„Bell,“ zadržel mě jeho hlas a já se otočila k němu, byl tak blízko.

Dal mi pusu na čelo a zašeptal: „Krásné sny.“ Já se usmála a odešla do domu, kde jsem již měla vše připravené k odjezdu, už mi v mém rozhodnutí nemohlo nic zabránit.

31.08.2009 18:52:11
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (186 | 98%)
Ne (3 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one