Kapitola 7: Báječný den

Bella:

Táta mě vzbudil v půl šesté, zapomněla jsem si zapnout budík. Jak typické! Během půl hodiny jsem se připravila a pár minut po šesté jsme vyjeli na můj první rybářský výlet.

„Jede ještě někdo,“ zajímala jsem se.

„Jen Henry, vždycky se mnou jezdí rybařit. Ale pokud ti to vadí, tak můžeme jet sami, určitě se nebude zlobit.“

„Jen ať jede,“ usmála jsem se na něj.

Henry byl rád, že mě po dlouhé době vidí a byl z toho nadšený a já to nekazila tím, že si na něj vůbec nepamatuji a ani nevím, co je to zač. Bylo fajn vědět, že si na mě tady pár lidí pamatuje a že mě mají asi i rádi.

Povídali si s tátou příhody a já se musela smát tomu, co všechno spolu zažili, znali se odmalička a vykládali mi, co všechno spolu vyváděli, nikdy bych neřekla, že Charlie byl za mlada takový rebel. Bylo mi fajn a opravdu jsem si společný výlet užívala, učili mě správně rybařit, což bylo zábavné, podle nich jsem nikdy nic neudělala správně. Už jsem věděla, co se jim na rybaření líbí, všude byl božský klid, myslím, že to jediné na tom budu vždy obdivovat. ani mi nešlo nějak moc o ryby, stejně jsem nic nechytila, ale nevadilo mi to.

„Co že jsi tak najednou přijela do Forks,“ nechápal Henry a já se zarazila, nechtěla jsem o tom ještě mluvit.

„Stýskalo se jí po mně,“ bouchl ho Charlie do zad a smál se u toho a já se na něj vděčně podívala a hrála tu hru.

Pak se už na nic z mého života v Phoenixu neptal a já za to byla ráda, bylo to tak lepší. Nakonec jsme si všichni zašli ve Forks na oběd do jedné malé restaurace a docela dlouho jsme se tam zdrželi, táta tam měl „pár“ známých, kteří mě chtěli poznat a za každou cenu se mnou prohodit pár slov.

Uvědomila jsem si, že jsem ještě nezavolala Alici, že večer k ní můžu a tak jsem to napravila, vypadalo to, že má z Charlieho rozhodnutí opravdovou radost a domluvily jsme se, že mě vyzvedne okolo šesti.

Domů jsme se vrátili pár minut před třetí, bylo krásné být chvíli s tátou a popovídat si.

„Díky Bell,“ řekl mi, když jsem se chystala jít do svého pokoje.

„Za co,“ nechápavě jsem na něj pohlédla a přemýšlela, co jsem udělala, že mi děkuje. Na nic jsem nepřišla...

„Za to, žes mi dala možnost být s tebou,“ pověděl a objal mě a já to nevydržela a rozplakala se. Ještě silněji mě objal a plakal se mnou, proč je všechno tak komplikované?

„Mám tě ráda,“ pošeptala jsem mu.

„Já tebe taky,“ dal mi pusu do vlasů. Ještě chvíli jsme se objímali a já potom nejistě odešla nahoru, kde jsem si na chvíli zdřímla a pak jsem se začala chystat k Alici. Abych jí udělala radost, tak jsem si vzala věci, které mi včera koupila a hlavně jsem pečlivě schovala své léky, byla bych nerada, kdyby je našli, hlavně pan Cullen, který by ihned věděl, na jakou nemoc je to dobré.

Alice přijela přesně v šest, rychle jsem se rozloučila s tátou a ujistila ho, že je vše v pořádku a kdyby něco, tak mu dám hned vědět. Nakonec se s tím spokojil a popřál mi krásný večer plný zábavy a radosti.

„Ahoj,“ usmála jsem se na Alici, když jsem si sedala do jejího autíčka.

„Ahoj, jak bylo na rybách,“ zajímala se.

„Super, krásné rodinné dopoledne, nakonec jel s námi i Henry, tátův známý.“

„Takže chceš chodit rybařit častěji?“

„Pokud tím udělám Charliemu radost, tak proč ne.“

„Byla jsi tam jen proto, abys mu udělala radost?“ Nechápala to, bylo to pro ni příliš nepochopitelné, ale to možná pro každého.

„Ne, taky jsem s ním chtěla být a popovídat si, nebyli jsme spolu dost dlouho a myslím, že s ním můžu trávit trochu času.“

„Aha... Nebude vadit, když s námi bude i Esme?“

„Esme? Kdo je to?“

„Maminka, ale je skvělá, určitě se ti bude líbit.“

„Ne, nevadí mi to,“ ujistila jsem ji.

„Tak fajn, už se na tebe moc těší. Vlastně, všichni se na tebe těší,“ mluvila nadšeně, zatímco já se pomalu děsila a bledla

„Všichni?“

„Celá rodina, dokonce si Carlisle s Edwardem přehodili směny, aby měli večer čas, rádi by poznali naši novou kamarádku. A pak si Carlisle udělá s bratry vlastní pánskou jízdu,“ zašklebila jsem se. „Ta panská jízda je teda hlavně díky Edwardovi, který se vrátil, všem nám chyběl.“

„Počkej, kvůli mně jsou všichni doma? Páni..“

„Jo, ale i kvůli Edwardovi.“

„Byl dlouho pryč?“

„Celou vysokou, po šesti letech se vrátil konečně domů. Jsem tak ráda, kdybys něco potřebovala, tak dělá v nemocnici na pohotovosti.“

„Jo, zmiňovala ses,“ přikývla jsem.

„Kam chceš jít na vysokou vlastně ty?“

„Asi na Dartmound studovat filosofii, ale uvidím, mám přece ještě dost času. Co ty?“

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny, ale věděla jsem už teď, že já nepůjdu nikam, protože nedodělám ani střední školu, natož abych zkoušela přijímačky na výšku a pak tam studovala, to bylo prostě nemožné.

„Vždycky jsem chtěla studovat dějiny umění,“ ani jsem si neuvědomila, že jsem to řekla nahlas.

„Opravdu? A co ti v tom brání?“ Trhla jsem sebou, na chvíli jsem zapomněla na Alicinu přítomnost.

„Skoro nic, jen si myslím, že se k tomu nikdy nedostanu, přijde mi nereálné, aby se mi tenhle sen splnil.“

„Proč myslíš?“

„Mi se sny neplní jen tak,“ pověděla jsem trpce a ona se na mě překvapeně podívala, v takovémhle rozpoložení mě ještě nezastihla, asi ji to překvapilo. Byla jsem ráda, že jsme dojely už před jejich dům, který byl překrásný, vypadal tak vzdušně a prostorně, byl hodně prosklený.

„Máte úžasný dům,“ pochválila jsem ho okamžitě a studovala, jak je postavený.

„To Esme, je génius a z každého domu umí udělat něco více,“ vysvětlila Alice. „Tak pojď,“ táhla mě dovnitř a usmívala se všude kolem.

„Jsme tady,“ zavolala do domu dost nahlas, aby ji všichni slyšeli a během chvilky se do obýváku dostali úplně všichni.

„Ahoj Bello,“ objala mě Rosie a já si všimla, že se tomu několik členů rodiny podivilo, asi nebyli zvyklí na její vstřícné chování.

„Ahoj Rose,“ opětovala jsem objetí a radostně se  na ni usmála.

„Vypadáš dobře, včera jsme měli šťastnou ruku,“ pochválila mé úzké černé rifle a volné tričko s ¾ rukávem zdobené různými ornamenty.

„Díky,“ zatvářila jsem se potěšeně.

„Dovol, abych ti představila zbytek rodiny,“ pověděla slavnostně a obrátila se na ostatní. Vidět je takhle pohromadě bylo potěšení pro oči, vypadali jako staří antičtí bohové, taky byli tak dokonalí a krásní.

„Maminka Esme, kdykoliv bys měla problém a potřebovala nějakou pomoc, tak ona je ta pravá osoba,“ vysvětlila a Esme se ke mně přihnala a mateřsky mě objala, což mě hodně udivilo, vždyť mě ani neznala.

„Ráda tě poznávám Bello,“ usmívala se.

„Já vás taky, paní Cullenová,“ oplatila jsem úsměv.

„Jaképak paní Cullenová, jen Esme, tykej mi prosím.“ Ráda jsem to přijala, byla mi hrozně sympatická, něčím mi připomínala opravdovou mámu.

„Carlisle, náš táta,“ ukázala na nejstaršího muže v této společnosti. Vypadal jako filmová hvězda, ale to asi všichni tady, sestřičky v nemocnice se mají alespoň na co dívat.

„Ahoj,“ usmál se. „Mi samozřejmě taky tykej,“ pověděl, když viděl, že se nadechuji, abych něco řekla, ale tohle mi vzalo vítr z plachet a já se jen usmála a stiskla jeho ruku. Už mě nepřekvapilo, že je studená jako led, nějak to k jejich rodině patřilo.

„Emmeta a Jaspera znáš už od vidění ze školy,“ kývla hlavou k dalším dvěma osobám.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Nazdar,“ smál se Emmet a Japser byl stejně rezervovaný jako ve škole, jen vychovaně pozdravil.

„A poslední člen naší rodiny – Edward,“ pověděla nadšeně a představila mi krásného kluka. Nemohla jsem se na něj vynadívat, byl opravdu nádherný, ve vlasech měl měděný odstín a na tváři krásný pokřivený úsměv, dokonala tvář.... Rychle jsem se vzpamatovala a podala mu ruku, protože se k ničemu neměl, vypadal trochu překvapeně.

„Ráda tě poznávám,“ usmála jsem se na něj, když mi stiskl ruku.

„Já tebe taky.“

Všichni vypadali nadšeně, jen já trochu nejistě, netušila jsem, co dělat. Ale najednou se má nálada zlepšila a já se cítila naprosto klidně, bylo to jako nějaké kouzlo a nebo za to mohla atmosféra, kterou Cullenovi vytvářeli, všichni byli naprosto v pohodě.

„Alice s Rosalií o tobě hodně mluvily,“ pověděl Carlisle, když jsme všichni seděli na pohovce a v křeslech.

„Opravdu?“ Byla jsem teď opravdu překvapená.

„Neboj, jen to nejlepší,“ smála se Esme a s ní i ostatní.

„Ještě aby ne,“ mrkla jsem na ně, což ostatní pobavilo. Bylo mi s nimi dobře, takže mi vůbec nevadilo, že se dámská jízda změnila na posezení se všemi Cullenovými. Dámská jízda se samozřejmě uskutečnila taky, ale trochu později.

„Jdeme ke mně do pokoje, takže vy,“ podívala se Alice na své bratry a otce, „se zabavte na chvíli sami.“ Já, Esme a Rosalie jsme ji následovaly, ale já si nemohla odpustit ještě jeden pohled na Edwarda a všimla jsem si, že mě taky pozoruje. Hned jsem si za to nadávala, tohle jsem neměla, nikdy s ním nebudu moct být, tak proč na něj proboha koukám jako na svatý obrázek? Jsem blázen, jinak si nedokážu vysvětlit své chování.

Alice měla krásný pokoj laděný do pastelových barev s manželskou postelí a velkou šatní skříní přes celou stěnu.

„Dneska budeš spát tady,“ pověděla jen tak mimochodem.

Celý večer jsme se různě líčily, česaly a pouštěly si romantické filmy, ale vše se v jedné chvíli zkazilo, opět se mi zatočilo v hlavě, naštěstí jsem neomdlela.

„Je ti něco,“ ptala se zděšená Esme, která seděla hned vedle mě a všimla si, že něco není v pořádku.

„Ne, to je dobrý, asi jsem jen unavená,“ pověděla jsem a snažila se z toho vymluvit.

„Páni, to už je jedna v noci,“ divila se Alice opravdově.

„Nějak rychle to uteklo,“ pověděla Rosalie takovým smutným hlasem.

„Tak jo, ukončíme to. Běž do koupelny první,“ nabídla Alice a ukázala na jedny dveře. Vzala jsem si svůj batůžek a zamířila do koupelny, kde jsem si vzala i tabletky a dala si teplou sprchu. Když jsem se vrátila do pokojíku, vše už bylo uklizené a byla tam jen Alice.

„Klidně si už lehni,“ ukázala na rozestlanou postel. „Doufám, že nevadí, že tam budu spát taky,“ vypadala teď nejistě.

„Jistěže ne,“ zasmála jsem se. „Už půjdu spát, jsem opravdu unavená, asi za to může to ranní vstávání na ryby,“ ušklíbla jsem se. „Díky Alice, tohle byl skvělý večer.“

„Není za co, někdy to musíme zopakovat,“ usmála se potěšeně.

„Určitě,“ řekla jsem, ale nebyla jsem si jistá, jestli se to stihneme. „Dobrou,“ řekla jsem a lehla si. Ještě jsem slyšela, jak se Alice sprchuje, ale dál jsem už nevnímala a ponořila se do snu.

 

22.03.2009 20:21:56
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (186 | 98%)
Ne (3 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one