A je tady další...Teď mě ale čekají 2 hodně těžké zkoušky, takže nebudu mít čas na psaní:(

Kapitola 5 – Když se dva upíří v noci nudí

Když jsme dojeli domů a vynosili jsme plné tašky z aut, všichni se uklidili do svých pokojů a já netušila, co mám sama dělat. Každý tady měl nějakou zábavu se svou druhou polovičkou a já se v tuto chvíli poměrně začala nudit. Nevýhoda nezadaného upíra mezi samými spárovanými, v noci si vás prostě nevšímají. Když jsem bydlela sama, vždycky jsem mohla nějak vylepšovat dům, ale tady jsem si netroufla zasahovat, takže budu muset vymyslet něco nového. Času na přemýšlení o tom bude ještě dost a dost, jen to chce něco vymyslet. Prozatím jsem si vystačila s televizí, nechtělo se mi sedět s knihou v ruce, už jsem toho za svou existenci přečetla dost a dost. A u toho jsem přemýšlela, co bych mohla dělat. Kdyby se mi chtělo hrát na piano, mohla bych si zahrát, ale dnes jsem na to neměla náladu.

A tak jsem se pořád ještě dívala na nějakou novou romantickou komedii, která byla docela v pohodě, ale stačilo mi vidět to jen jednou, víckrát to být nemuselo. Proč každá romantická komedie končí stejně a má stejnou zápletku? To nemůže někdo vymyslet třeba něco nového? Když komedie skončila, pustila jsem si Interview s upírem, tohle jsem měla docela ráda a už dlouho jsem se na film nekoukala. Alespoň se pobavím.

„Můžu si přisednout,“ zeptal se Edward a scházel po schodech dolů.

„Jasně,“ pověděla jsem a dále ležela na pohovce, však křesel má okolo dost a podlaha je taky čistá.

„Baví tě to,“ kývl hlavou k televizi.

„Poměrně,“ pokrčila jsem rameny. „Copak? Nerad se na to koukáš?“

„Není to právě můj nejoblíbenější film,“ zašklebil se.

„Hm… Smůla,“ zazubila jsem se a všimla si, že se mu v očích objevily šibalské jiskřičky. Hned jsem se vrhla k přehrávači, schopna jej bránit vlastním tělem, nemůže mi to vypnout!

„Chytrá,“ pochválil mě. „Ale já jsem silnější,“ zazubil se a už se s mou maličkostí pral a tahal mě pryč od přehrávače, aby si mohl zapnout něco, co se líbí jemu. Jenže nečekal s mým odporem, rvala jsem se jako lev. Podivné zvuky přilákali i ostatní a když nás viděli, museli se smát. Oba jsme měli roztrhané oblečení a obývák byl mírně zdemolován, za což se na nás Esme zlobila. To abychom šli zítra nakupovat zase nový nábytek.

Emmet se smál ze všech nejvíce a když jsme to ani jeden nečekali, tak skočil mezi nás a snažil se nám vytrhnout z ruky ovládač, který už byl rozmáčklý a pochybuji, že vůbec funkční.

Konečně jsem měla šanci ho taky nějak poškádlit, takže jsem se přestala bít a ovládač nechala na pokoji, Edward udělal to samé.

„Hej… To je nespravedlnost, s ním se biješ a se mnou ne,“ vypadal jako dotčené malé děcko.

„Promiň brácho, s tebou to není tak zábavné,“ ušklíbla jsem se a pro jistotu se od něj klidila dále.

„Já ti dám, že to není zábavné,“ zašklebil se a skočil po mně, bohužel pro něj jsem uhnula a tak skočil na Esme.

„Emmete,“ vykřikla rozzuřeně.

„Ano mami,“ optal se nevinně.

„Okamžitě ze mě slez!“

S úsměvem na tváři jí vyhověl, Rosie si teď ho začala už krotit a už mě nechal na pokoji, ale samozřejmě si nemohl odpustit siláckou poznámku: „To ti nedaruji.“

„Mi nebo Rosalie,“ zeptala jsem se nechápavě s nevinným kukučem a on jen protočil oči. Ostatní se zatím pochechtávali, ale když viděli zuřivý pohled Rose, raději to zamaskovali kašlem. Kdo kdy viděl upíra kašlat?

14.01.2011 11:23:03
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (192 | 98%)
Ne (4 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one