KAPITOLA 2

Pomalu otevřela oči a dívala se kolem sebe. Nejprve viděla rozmazané obrysy, které se pomalu začaly měnit v určité věci. Podívala se, kde je, ale místo nepoznávala. Ležela ve velké posteli, která měla tmavě modré saténové povlečení. Chtěla se otočit, ale bolelo jí celé tělo, cítila se opravdu hrozně. K tomu všemu si uvědomovala, co chtěla udělat… Vždycky opovrhovala sebevrahy a teď se sama o sebevraždu pokusila.

Někdo k ní přišel. Ihned poznala svého profesora lektvarů.

„ Jak vám je?“

„ Hrozně.“ Zašeptala. Kývl a dal jí ještě pár lektvarů. Zítra budou muset zjistit, ale jestli nemá nějaké následky, mohla by i ochrnout.

„ Děkuji,“ zašeptala rozpraskanými rty a zase upadla do náruče snů. Snape ne, ještě dlouho seděl ve vedlejší místnosti u krbu a přemýšlel o ní. Nikdy se nezajímal o záležitosti studentů, ale tady musel. Chápal, proč se chtěla zabít, ale neschvaloval to…

 

Druhý probuzení bylo lepší než to první, cítila se už mnohem lépe. Pomalu se posadila na posteli a dívala se okolo sebe. Všechno jí připadalo tak krásné, jako by to viděla poprvé. Jen se jí něco zdálo být jiné. Nechápala to, ale brzy na to měla přijít. Chtěla si z nohou odkopnout přikrývku, ale najednou zjistila, že to nejde, nemohla nohami pohnout. Nešlo to. Z očí jí stékaly slzy, tohle nechtěla!

„ Pane profesore,“ zavolala ho nakonec zoufale. Za chvíli k ní přišel a nesl i tác se snídani. Když viděl, jak se  tváří, pochopil, že něco není v pořádku.

„ Děje se něco?“

„ Nemůžu hýbat nohama.“ Pověděla tiše.

„ Je to následek toho jedu, vzala jste si příliš velkou dávku. Teď vám nemůžu říct, jestli to bude trvalé nebo ne, to ukáže až čas. Teď se nasnídejte, poté zjistíme, jestli je všechno ostatní v pořádku.“ Kývla a mlčky se dala do snídaně, u které vládlo hrobové ticho. Už to nevydržela a vyjela.

„ Tak to řekněte.“

„ Cože?“ Nechápal.

„ Že jsme úplně pitomá a že za to ochrnutí mohu sama. Tohle všechno vím!“ Z očí se jí zase spustily slzy. Snape k ní nejistě přisedl a objal ji.

„ Nejste pitomá, každý někdy udělá chybu.“ Pověděl tiše a sám se podíval na své předloktí. Když se uklidnila, tak se dal do vyšetřování, jestli je v pořádku a co má na svědomí ochrnutí nohou.

„ Vypadá to nadějně, možná  budete chodit. Nervové zakončení jsou poškozené, ale vypadá to, že je lze pravidelným cvičením obnovit.“ Promluvil naprosto vážně po prohlídce.

„ Ale něco v pořádku není, že?“ Už poznala, že se něco děje, díval se příliš vážně.

„ Ano, ten jed byl velmi agresivní vůči vaječníkům. Zmenšila se vám možnost otěhotnět.“ Zavřela oči a kývla. Nechal ji na chvíli samotnou, chápal, že si to všechno musí v hlavě uspořádat. A on musel jít podat Brumbálovi hlášení, přál si vědět, co s Hermionou je.

 

Brumbála jeho zprávy moc nepotěšily, ale uznal, že mohly být ještě mnohem horší, vůbec se nemusela probrat.

„ Severusi, vím, že teď toho po tobě chci mnoho, ale mohl by ses o slečnu Grangerovou postarat i o prázdninách? Jsi nejvhodnější člověk, kterého znám. Vyznáš se v léčitelství i mudlovské medicíně a Hermiona má v tebe důvěru a ty sám ji taky znáš.“ Snape přemýšlel. Chtěl o prázdninách odjet na své sídlo, nemínil zůstávat v Bradavicích, tam si už užil během školního roku dost.

„ Chtěl jsem odjet domů,“ pověděl po chvíli tiše. „ Jedině pokud by souhlasila a jela ke mně na sídlo.“ Pokračoval po chvíli.

„ Promluvím s ní, připrav jí prosím pokoj, určitě bude souhlasit,“ usmál se ředitel a  už se hrnul ke krbu, aby se dostal za svou studentkou a oznámil ji tu šťastnou novinu, že léto stráví se svým profesorem lektvarů. Snape si jen povzdychl a přemýšlel, do čeho se to zase dostal…

17.06.2008 17:09:51
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (195 | 98%)
Ne (4 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one