Seděl v temné místnosti, kterou jen mírně ozařovalo světlo z krbu. Díval se do plamenů, které tančily svůj vlastní tanec a vzpomínal. Byl s ní jen chvíli, ale přirostla mu k srdci. Byla tak křehká, milá a  hodná, věřila, že je jiný… A teď byla mrtvá. Zavřel oči a znovu viděl jak říká ty poslední slova… „Miluji Tě.“

Pořádně si lokl z láhve whisky, kterou měl hned vedle sebe. Byla ještě skoro plná, ale měl celou noc na to, aby ji vyprázdnil. Znovu si pořádně lokl, chtěl zapomenout, alespoň na chvíli nemyslet na její oči plné bolesti… a taky lásky.

Najednou se prudce otevřely dveře jeho kabinetu, ale on nereagoval, pořád zíral do ohně.

„ Pane profesore!“ Vykřikla Nebelvírská studentka, Hermiona Grangerová. Vylekala se, když viděla svého profesora v takovém stavu.

„ Ano?“ Zeptal se bez zájmu.

„ Ve Vstupní síni je nějaký kluk, který chce s vámi mluvit. Je na tom dost špatně, ale madam Pomfreyová mu nedokáže pomoci.“ Zašeptala.

„ Kluk?“

„ Ano a je vám podobný,“ zašeptala. To profesora probralo a rychle se zvedl z křesla a vyběhl ze svého kabinetu následován svou studentkou.

Opravdu, ve Vstupní síni ležel jeho jediný syn, i když teď vypadal jinak. Tvář měl poškrábanou drápy, chyběla mu část pravé ruky a jeho břicho také nevypadlo nejlépe. Podíval se na ošetřovatelku, ale ta jen zavrtěla hlavou, nemohla nic dělat, tohle bylo nad její síly.

„ Tati,“ zašeptal ten černovlasý chlapec s námahou. V jeho tváři i hnědých očích se objevovala velká bolest, kterou se snažil překonat.

„ Sebastiene,“ usmál se na něj jeho otec.

„ Napadli mě Smrtijedi a v rodokmenu se objevilo jméno Leny Abassové. Chtěl jsem utéct, ale bylo jich moc, dokonce i Voldemort.“ Rozkašlal se.

„ Letní sídlo je zničené, ale v kapse…“ Znovu se rozkašlal, z úst mu vytékal pramínek krve. „Výzkum,“ to bylo poslední slovo, které řekl. Severus jen nevěřícně zíral na svého syna, který pro to, aby zachránil jeho výzkum nastavil svůj život. Jen seděl v síni a byl se svým mrtvým synem. Dnes toho na něj bylo moc. Nejprve zemřela Lena a teď mu v náručí zemřel i jeho jediný syn, kterého poznal teprve před pár lety, když zemřela jeho matka a v závěti se mu uráčila říct, že má syna Sebastiana. Netušil, jak dlouho tam seděl, ale z rozjímání ho vyrušil ředitel, který ho poslal si odpočinout, o synovo tělo se postará. Severus přikývl, i když nerad.

V noci ho trápily noční můry, ráno přivítal s povděkem. Netušil, co mu dnešní den přivede nového, ale doufal, že to bude lepší než den minulý…

17.06.2008 17:26:24
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (200 | 98%)
Ne (4 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one