Kapitola 3 – Ráno poté!

Když druhý den ráno vešel do Velké síně, upřelo se na něj mnoho zvědavých pohledů ze strany studentů i učitelů. Drby se v Bradavicích šíří rychle, zvláště pak ty pikantní a nebo nečekané. A popravdě, kdo čekal, že má Snape dítě? Nikdo, o jeho životě vlastně něco vědělo jen pár lidí.

Severus si toho všeho byl vědom a rozhodl se to ignorovat. Ještě se podíval k Nebelvírskému stolu a zkontroloval stav slečny Grangerové. Tušil, že vidět někoho zemřít pro ni nebude nejpříjemnější zkušenost a nemýlil se. Byla bledá a pod očima měla kruhy, mírně se jí třásly ruce, ve kterých svírala hrníček s čajem.

Posadil se ke stolu a dal se do jídla. Dnes si dal ale jen čaj, po včerejším alkoholu nechtěl riskovat žádné jídlo. Se sovami, které mířily ke studentům k němu také doletěla sova s Denním věštcem, do kterého se ihned začetl.

„ Skandální odhalení: Lucius Malfoy Smrtijedem!“ Hlásal titulek na přední straně. Snape článek přelétl jen očima, chtěl vědět, jak na to přišli a co se tam píše o něm, Leně a Sebastianovi. Někdo se pravděpodobně postaral, aby tam o něm nebyly žádné lži, tenhle článek byl jeden z pravdivých za posledních deset let. Dokonce se tam psalo i o úplatcích, které od Malfoye bral ministr kouzel, který byl ihned sesazen a místo něj by měla nastoupit Amélie Bonesová, která alespoň bude spravedlivá a není hloupá jako Popletal, s ní se na ministerstvu začne konečně dělat něco pořádného.

Uprostřed snídaně zacinkala profesorka McGonagallová na hrníček a tím na sebe upoutala pozornost. Síň ztichla a Brumbál povstal.

„ Jak již všichni víte, včerejšek nebyl právě nejšťastnější den. Stalo se mnoho zlých věcí a zemřelo pár dobrých lidí. Prosím minutu ticha na památku Leny Abasové a Sebastiana Snapea.“ Síň mlčela a Snape jen seděl a díval se přímo před sebe. Neviděl ale pohledy studentů, před očima měl vzpomínky na svého syna, kterého pořádně neznal a na Lenu, svou ženu. Po minutě se před všemi ještě objevila sklenička s dětským šampusem a konal se přípitek.

Profesor lektvarů ještě upil trošku čaje  a zmizel ze síně, kde se ihned o něm začalo dost živě diskutovat.

Jen jedna dívka se do rozhovoru nezapojovala, ano, hádáte dobře, byla to Hermiona. Když její profesor lektvarů vešel do síně, cítila na sobě jeho zkoumavý pohled. Také ho koutkem svého oka pozorovala a dost ji udivilo, že si dokázal udržet svou chladnou masku, ona to nedokázala! Celou noc se jí o tom všem zdálo, pořád se budila  z nočních můr, bylo toho na ni prostě moc. K tomu všemu si začala dělat starosti o rodiče, je to již měsíc, co se jí neozvali. Každý měsíc jí napsali, co je nového a někdy i dříve, podle toho, kolik měli práce. Jen doufala, že se jim nic nestalo.

„ Nevěděl jsme, že má syna.“ Promluvil Harry tiše a tak trochu zamyšleně, najednou ho bral jako normálního člověka, který dokáže i cítit, milovat.

„ Taky ne, nikdy by mě nenapadlo, že by s ním někdo chtěl spát,“ rozesmál se Ron a k němu se přidala větší část stolu. Hermiona se na něj vražedně podívala.

„ Nechej toho, Ronalde! Jak by ti bylo, kdyby ti v jeden den zemřela žena a dítě? Nech Snapea na pokoji, rozumíš?“ Zasyčela na něj vztekle a prudce vstala a odešla, ale ještě než vyšla ze síně, zaslechla:

„ Co to s ní je?“ Nechápal zrzek, kterému nikdy nic nedocházelo dostatečně rychle, velmi často jí připomínal malého usmrkance, který se musí neustále vodit za ručičku a všechno mu neustále opakovat, vysvětlovat… Poslední dobou jí to hrozně lezlo na nervy, už byl plnoletý, ale choval se jako desetiletý rozmazlený kluk, to i Malfoy byl v tomhle ohledu lepší, ten byl alespoň rozhodný.

 

 „ Rone, ty jsi takový blbec,“ řekl Harry a rychle pospíchal za Hermionou.

„ Cože?“ Nechápal Ron a přestal se smát. Ale pak jen pokrčil rameny a zakousl se do topinky.

Harry Hermionu dohnal až u východu z hradu.

„ Hemriono, promiň to Ronovi, nemyslel to tak,“ řekl jí tiše s šli spolu směrem k jezeru.

„ Ty víš, že myslel, Harry. Ale on si asi nikdy neuvědomí, že řekl něco špatně, nikdy mu nic nedochází.“ Povídala rozhořčeně.

„ Pořád ho miluješ?“ Zajímalo jejího kamaráda.

„ Ne, už ne, naopak. Poslední dobou se v jeho přítomnosti necítím nejlépe, připadá mi jako malý rozmazlený spratek, co neví, co je život. Vždyť si neváží nikoho a ničeho kolem sebe a někdy mám pocit, že kdyby mu někdo neřekl, že se má najíst, tak to neudělá.“ Harry přikývl, chápal, co tím chce jeho kamarádka říct.

„ Miluje tě, ale mám takový pocit, že nemá šanci, co?“

„ Uhodls.“

„ Hermi, stalo se včera něco? Já jen, že jsi bledá a máš kruhy pod očima. A včera jsi určitě nespala v ložnici. Pokud jsi byla s nějakým klukem, tak je to tvoje věc, nebudu ti do toho mluvit.“ Zavrtěla hlavou.

„ Ne, nebyla jsem s žádným klukem. Víš jak včera Brumbál prodloužil večerku do jedenácti?“

„ Jo, jasně, docela jsme se tomu divil.“

„ Tak jsem ještě chvíli poté hlídkovala na chodbách, spousta studentů ještě nebyla ve svých ložnicích. Ještě jsem se šla podívat tady k jezeru a když jsme se vracela, tak se někdo dostal přenášedlem do Vstupní síně. Byl to Snapeův syn.“ Pověděla tiše a setřela si slzu, která jí stékala po tváři.

„ Bože, Mio, to je mi moc líto.“ Objal ji okolo ramen. Netušil, že jej z okna zahlédl Ron, který si tohle přátelské obětí vyložil trošku jinak.

„ Vypadal hrozně, on… nikdy bych nevěřila, že někdo s takovými zraněními se dopraví až sem. Madam Pomfreyová už mu ale nedokázala pomoci.“ Vzlykla. „ vždycky jsme myslela, že dokáže všechno, ale tohle bylo už moc.“

„ To bude dobré,“ šeptal jí její kamarád. Trošku se odtáhla.

„ Ne, nebude. Ty to nechápeš, já šla pro Snapea, kdybys ho viděl. Tehdy jsme nechápala jeho stav, ale teď po přečtení toho článku… Bylo mu opravdu líto, že zemřela Lena, asi ji měl přeci jen rád. A já mu oznámila, že jeho syn umírá a pokud si nepospíší, tak mu asi ani nic nepoví.“ Z očí jí stékaly slzy. „ A pak jsme viděla jeho syna umírat.“ Zašeptala. „ Nenávidím Voldemorta pro to, co udělal, nenávidím tuhle válku. Proč umírají nevinní lidé? Proč, Harry?“

„ Já.. já nevím.“ Pověděl. „  Umírají pro rozmar jednoho šílence a taky kvůli mně. Kdybych nežil, tak by nezabil mé rodiče, Síria a další lidi, kteří mě chtěli chránit. Ale brzy se rozhodne, kdo vyhraje.“  Jeho oči se dívaly do budoucnosti, snad veselejší.

„ Mám strach, Harry. Hrozný strach, že se něco stane mým rodičům a nebo přátelům.“

„ Já taky, Mio.“ Pověděl jí. Ještě chvíli jen tak stáli a sledovali hladinu jezera… Ale za chvíli se vydali do učebny lektvarů, kde měli mít první hodinu…

17.06.2008 17:27:23
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (200 | 98%)
Ne (4 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one