POkračování...

Kapitola 9: Hrát si na schovávanou! A neb ať žije dětská hra!

BELLA:

Zítra jsem měla jít k tomu plastickému chirurgovi kvůli svému tetování, tatík prostě ještě nepochopil, že mě tam nedonutí jít. Má motorka ještě nebyla spravená, náhradní koupenou nádrž jsem nikde neobjevila, museli ji pořádně schovat a nebo vrátit do obchodu, což mě štvalo, bez motorky jsem to nebyla já.

„Co tě trápí,“ ptal se Edward, když jsem vedle něj seděla skleslá a mlčela jsem, což bylo velmi neobvyklé.

„Zítra mám jít k doktorovi kvůli tomu tetování,“ přiznala jsem mu. „Fakt tam nechci, přemýšlím, jak se tomu vyhnout.“

„To není všechno, že,“ pozoroval mě.

„Ne, zítra je i sraz motorkářů, má tam být i Rick se Stellou, přijedou jen kvůli mně.“

„Jak se tam chceš dostat,“ zeptal se.

„To právě nevím, přemýšlím nad tím,“ na čele se mi udělala vráska, jak jsem usilovně přemýšlela, jak tohle vykoumat, má fantazie si asi vzala dovolenou.

„Odvezu tě tam,“ pověděl s úsměvem a já na něj překvapeně pohlédla.

„Vážně?“

„Jo, půjčíme si Emmetovu motorku, sice ho budeme muset chvíli přemlouvat...“

„Díky, jsi poklad,“ skočila jsem mu radostně okolo krku a byla samý úsměv, hned mi bylo lépe, když jsem věděla, že mi někdo pomůže, nevšímala jsem si naštvaných pohledů holek, vypadalo to, že brzy skočí po krku ony mně a nebude to vřelé obětí.

„V kolik se mám zastavit?“

„Co něco před šestou? Vyzvedl bys mě v pokoji? Byla bych nerada, kdyby někdo věděl, kam jdu, stejně to možná otci dojde.“

„Dobře, neboj, nějak se to vykoumá,“ uklidnil mě. „Máš v pánu ještě něco?“

„Jo,“ přikývla jsem s ďábelským úsměvem na rtech.

„Co to bude tentokrát,“ zeptal se s opravdovým zájmem.

„Nech se překvapit,“ zazubila jsem se.

U oběda jsem hýřila skvělou náladou, Edward se pořád snažil zjistit, co chystám a Alice schválně myslela na něco jiného, už to věděla, jako vždy...

Odpoledne jsem se chovala vzorně, byla jsem jako obvykle zavřená u sebe v pokoji a koukala na televizi, kterou mi sem už tatík vrátil, alespoň něco, už se z toho ticha nezblázním. Přemýšlela jsem, co asi dělá Leo, moc mi chyběl, jen poslal kartu a krátký vzkaz, pak už se neozval, mohl by se na svou mladší sestřičku přijet podívat, nevadilo by mi to. Viděl by, jak se tady skvěle bavím vytáčením rodiny a vlastně celého městečka, které mi připadalo, že je sto let za opicemi, mé činy brali příliš vážně, snad jen Cullenovi se tím bavili se mnou, vnesla jsem nějaké vzrůšo do jejich stereotypního a nekonečného života.

Konečně byl večer a já mohla jít spát, tak jsem zabila čas, i když jsme se za pár hodin probudila a nevěděla, co samou nudou dělat. Nakonec to za mě vyřešil Edward, kterému jsem nechala pootevřené okno, navštívil mě v mém pokoji.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj a byla ráda, že je tady, mohla jsem se s někým pobavit.

„Nazdárek, nenudíš se moc,“ zašklebil se a já mu to vrátila. Vyhrabala jsem se z pod deky a posadila se, spala jsem v dlouhém tričku s krátkým rukávem, pokynula jsem mu, aby se posadil. Celý zbytek noci jsme se dohadovali a bavili o všem možném, bylo mi s ním hrozně krásně, byl to pro mě nejmilejší a nejoblíbenější člen jeho rodiny, které bych taky chtěla být součásti.

„Měla by ses připravit,“ koukl na hodinky a já přikývla, brzy bychom měli zmizet.

„Motorku máš tady?“

„Ne, je doma, nechtěl jsme ji brát, abych neprobudil půlku městečka a tvého otce by to mohlo upozornit, že něco plánujeme.“

„Máš pravdu,“ usmála jsem se na něj a odběhla do koupelny, kde jsem se rychle umyla a oblíkla. Se svým vzhledem v zrcadle jsem nebyla spokojená, ale to asi nebudu nikdy, nic s tím ale neudělám....

Opět mě Edward nesl na zádech, u něj jsme byli během pár minut, Emmet už čekal před garáži a s ním i jeho motorka, která byla opravdu skvělá, byl to Harley.

„Buďte na ni něžní,“ požádal nás pohřbením tónem, opravdu nám dalo velkou práci přesvědčit ho, aby nám motorku půjčil, po mírných nátlakových metodách svolil.

„Neboj,“ zašklebila jsem se pobaveně. „Budu dělat, že je má vlastní.“

„Toho se právě bojím,“ zasyčel a já se rozesmála, když Emmet chtěl, tak byl i zábavný.

„Ještě se pojď nasnídat,“ vyhlédla z okna Esme a já přikývla, měla jsem trochu hlad. Po snídani jsem byla rychle, už jsem se těšila až uvidím Ricka se Stellou, hrozně se mi po nich stýskalo.

Emmetovu motorku řídil Edward, i když jsem protestovala, chtěla jsem řídit já, ale nedal se přesvědčit, že prostě řídím lépe, jezdím lépe a jezdím opatrněji než on. Prostě mě z místa řidiče odsunul a sedl si přede mě, tomu říkám spravedlnost, sprostě využívá toho, že jsem slabší!

Ještě mi na hlavu nasadil přilbu a pobaveně se smál, nic jsem ale nezmohla, takže jsem přestala trucovat a mohli jsme jet. V Seattlu jsem byli brzo, ale motorkářů už tam bylo opravdu hodně, ale najít Ricka nebylo tak těžké, jako obvykle stačilo jít tam, kde je nejvíce lidí, byl až neuvěřitelně společenský typ.

„Ricku,“ vykřikla jsem nadšeně, polovina toho spolku se po mně ohlédla, ale Rick mě už taky zahlédl a nadšeně se usmál, mířil za mnou se Stellou po boku, oba jsem je nadšeně objala.

„Chyběli jste mi,“ smála jsem se.

„Vždyť ty nám taky, dlouho ses neozvala,“ vyčetla mi Stella.

„Promiň, mám zákaz na počítač.“

„Jak to?“ Musela jsem jim říct naprosto všechno, co se stalo a oni se perfektně bavili, jen se vše zkazilo, když přijel otecko a hledal mě, ale naštěstí mě nenašel, ostatní mě kryli a schovali do stanu jednoho motorkáře spolu s Edwardem, kterého otec taky neměl vidět, jinak by si vše domyslel, bohužel, ale blbý zase nebyl.

„Takže už mi povíš, co plánuješ dále,“ pozvedl obočí.

„Ne,“ zašklebila jsem se, tvářil se tak ublíženě, nedalo se mu odolat a já to po chvíli vyklopila.

„Jsi si tím jistá? A nebo to děláš jen na truc?“

„Jsem si tím jistá, chtěla jsem to už předtím, domlouvala jsem se na tom se Stellou, ale už jsem to nestihla zrealizovat.“

„Dobře, mám tam být s tebou?“

„V pohodě,“ usmála jsem se. „Jen si pak ze mě nedělej srandu, prý budu pár dnů šišlat.“ V očích mu zajiskřilo a já věděla, že si ze mě srandu bude dělat nejen on, ale celá jeho rodinka, nic jiného bych od nich ni nečekala.

„Můžete ven,“ zabušil na náš stan někdo a my vylezli.

„Jdeme na to,“ obrátila se na mě Stella a já přikývla, ona vytáhla své sterilizované nářadíčko a mohlo se začít, našly jsme si jen mírně frekventované místo, i když dění přilákalo trochu pozornosti. Stella se na mě zubila, já přikývla, že jsem připravená a podle jejich instrukcí udělal vše, co chtěla.

Fuj, bolelo to více, než jsem si myslela, ale piercing v jazyku jsem měla. Zatím se to zdálo být v pohodě, jazyk mi neotekl, ale to se objeví. Jak jsem předpokládala, za chvíli jsem mírně šišlala, takže jsem raději moc nemluvila, z čehož měli srandu všichni, kdo mě znali delší dobu.

Domů jsme se vydali až k večeru, loučení s Rickem a Stellou bylo dlouhé, budou mi oba chybět, ale co se dá dělat, někdy se možná ještě setkáme, byli jsme si hodně blízcí.

Edward mě vysadil před domem a já mu vrátila helmu.

„Díky, že jsi jel se mnou,“ poděkovala jsem mu a trochu nejistě se usmála. Jen kývl.

„Měj se hezky a pozdravuj doma,“ rozloučila jsem se a šla domů, připadala jsem si jako jehně, co jde na porážku, tatík mě za tohle asi nebude milovat. Otevřela jsem dveře a v domě byl klid, nehrála ani televize. Chtěla jsem projít do svého pokoje, ale otec si mě dříve zavolal do své pracovny. Bylo mu jasné, kde jsem byla, ale zaráželo ho, že jsem mu dneska neodporovala a nehádala se, ale poznal proč tomu tak je, když začal zase poučovat, že bych se neměla bavit s Cullenovými.

Když si všiml mého piercingu, myslela jsem, že vyletí z kůže, byl opravdu hodně rozzuřený. Zfackoval mě, trochu jsem si připadala, že jsem se vrátila v čase a jsem zase v mámině bytě, kde mě Robert mlátil, tady to byl jen vlastní otec. Přestal až když si všiml, že mi z nosu teče krev, to ho si zarazilo a uvědomil si, co vlastně udělal.

„Promiň,“ omluvil si, ale já se na něj nenávistně dívala dále, pár omluv jeho činy opravdu nespraví, i když si možná myslí opak.

„Nenávidím tě,“ zasyčela jsem na něj vztekle. „Nenávidím tě z celého svého srdce a kdybych mohla, tak bych tady už nebyla! Jsi jen násilnický despota, nedivím se, že od tebe mamka utekla, spíše se divím, že ti to trpí tvá stávající žena, kdybych byla na jejím místě, už bych tě musela zabít.“ S těmito slovy jsem odpochodovalo do svého pokoje, dlaň si držela u nosu, aby krev nepokapala koberec a netekla mi na rty.

V pokoji byla Alice s Edwardem, když mě viděli, vrhli se ke mně a táhli do koupelny, kde mi pomohli ošetřit nos.

„S tímhle se musí něco udělat,“ mračil se Edward.

„Nech to být,“ požádala jsem ho. „Vyřeším to sama.“ Nesouhlasili s tím, ale co mohli dělat? Vůbec nic...

Alice mi přinesla ještě jídlo, něco tekutého.

„Díky,“ usmála jsem se na ni, ona jen přikývla. Zůstali se mnou celou noc, odešli brzy ráno, když začínalo svítat, dnes mělo svítit slunce a oni jeli na lov, i když se zdráhali nechat mě samotnou doma, já je ujistila, že budu v pořádku a nic se mi nestane, nakonec souhlasili a odešli...

29.03.2009 11:07:19
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (196 | 98%)
Ne (4 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one