...

Kapitola 8

Oblékla jsem si tmavě modré šaty na ramínka a bolerko, které jsem měla moc ráda. Vyjela jsem rychle ke Cullenovým, nechtěla jsem přijít pozdě. Měla jsem ještě stále tu maškarádu jako brýle a čočky, ale byla jsem pevně rozhodnutá, že s tím dneska skončím. Pečlivě zabalený dárek pro Esme ležel na sedadle spolujezdce a já si po dlouhé době zapnula v autě rádio. Tiše jsem si pobrukovala melodii a prsty ťukala v rytmu do volantu.

Dojela jsem pár minut před pátou a musela jsem uznat, že zahrada vypadala velmi dobře. Ti, co to tady dělali, si museli opravdu pospíšit, ale vypadalo to fantasticky, dokonce lépe než zahrada okolo mého domku, kterou jsem si i sama vysadila, příště to asi nechám na profících.

Venku byl altánek, kde byly pohodlné křesílka a lavička, vedle pak menší taneční parket. Alice stála u hifi věže a přemýšlela, jaké tam má dát cédečko.

„Ahoj,“ zavolala jsem a mávala jí.

„Ahoj, už na tebe čekáme,“ usmívala se. Netrvalo to dlouho a všichni už byli venku, radostně jsem se s nimi přivítala. Rose se na mě usmívala a mi to dodávalo sílu odhalit svou skutečnou totožnost.

Prvně přišla gratulace od Carlislea a dětí, teprve pak jsem měla právo gratulovat já.

„Mám pro vás dva dárky,“ řekla jsem ji na rovinu a tím všechny překvapila.

„To jsi nemusela, neměla sis dělat škodu.“ Já nad tím mávla rukou, objala jsem ji a popřála vše nej. Předala jsem jí pečlivě zabalený balíček, který ihned rozbalila.

„Jsou nádherné, moc děkuji,“ usmála se.

„Není za co,“ vrátila jsem jí úsměv a znovu promluvila: „A teď ten druhý dárek, doufám teda, že to bude dárek.“ Možná to znělo trochu zmateně, ale nepřerušovali mě. „A není jen pro Esme, ale pro vás všechny. Rosie už to ví, přišla na to sama včera v noci.“ Na chvíli jsem se odmlčela a blondýnka se na mě povzbudivě podívala a tak jsem pokračovala.

„Lhala jsem vám.“

„Cože,“ vykřikl Emmet a chtěl se jít se mnou prát, jeho přítelkyně ho ale zadržela.

„Nechtěla jsem, aby jste věděli, kdo jsem, protože mě to hrozně bolelo a já se bála, co bude, až to zjistíte. Víte, nechtěli jste mi ublížit, ale udělali jste to a já vás za to nenáviděla a zároveň milovala. Vzpomínáš si Alice, jak jsem vám povídala o mé vysněné rodině?“ Přikývla.

„Tak to jste byli vy a ten upír, kterého jsem milovala a ještě pořád miluji, je Edward,“ řekla jsem tiše a kdybych mohla, určitě bych teď plakala.

„My tě ale neznáme,“ namítla dívka podobná elfce.

„Znáte, dokonce docela dobře.“

„Už je netrap,“ popohnala mě netrpělivě Rosalie.

„Mé pravé jméno je Isabella Swanová a moc se omlouvám, že jsem vám to neřekla dřív,“ sundala jsem si brýle i kontaktní čočky a čekala na jejich reakci. Jako první se vzpamatovala Esme a pevně mě objímala a vzlykala.

„Děkuji, to je ten nejkrásnější dárek,“ říkala mi a já byla ráda, že jsem jí udělal radost, že mě tak krásně přijala. Cítila jsem Emmetovo medvědí objetí a pak i Carlisleovo a od Alice a Jaspera. Úplně nakonec ke mně přišel Edward a já nic nedokázala vyčíst z jeho tváře ani očí a byla jsem hrozně nervózní. Měla jsem strach, že mě zase opustí.

„Odpusť mi to,“ poprosila jsem ho zoufale a hleděla mu do čí. Objevilo se tam překvapení a nechápavost.

„Co ti mám odpustit?“

„Tohle všechno, že jsem to neřekla.“ Pohladil mě po tváři a já se zachvěla a slastně přivřela oči.

„Ne, to já se ti musím omluvit, že jsem tě tehdy opustil. Kdybych to neudělal, nikdy by se tohle nestalo, zbytečně jsem ublížil nám oběma. Odpustíš mi to někdy?“

„Už ti nemám co odpouštět,“ usmála jsem se a sledovala, jak se usmívá tím svým pokřiveným úsměvem a oči mu září jako diamanty. Byla jsem ráda, že jsem ho zase dokázala přinutit se usmívat, to byl největší úspěch v mém dosavadním životě. Sklonil se ke mně a jemně mě políbil, bylo to neuvěřitelné, tohohle nikdy nebudu mít dost. Po chvíli se ale ode mě můj anděl odtrhl a já pochopila, budeme mít dost času později.

„Děkuji, mám vás všechny hrozně ráda,“ pověděla jsem jim dojatě a sledovala jejich usměvavé tváře, které mi tolik chyběly. Nemuseli nic říkat, poznala jsem, že i já jsem se stala součásti jejich životů, součásti jejich rodiny...

Posadili jsme se do altánku a Carlisle mě pobídl, abych jim vše povyprávěla. Nebránila jsem se tomu a pověděla jim, co všechno se stalo od té doby, co mě nechali ve Forks. Všichni si to vyčítali, bylo mi jich líto, tak jsem je ujistila, že už je to dobré, když jsme zase spolu.

„Nechtěla bys bydlet tady s námi,“ nabídla Esme a my se rozzářily oči.

„Moc ráda, stejně mám zařízený jeden pokoj, takže to nebude příliš velké stěhování.“

„Bezva.“

„Bell,“ oslovil mě Jasper a tvářil se trochu nejistě. „Víš, můžu se tě na něco zeptat?“

„Určitě.“

„Co u tebe chtěl ten chlápek a za co ti dával peníze?“ Viděla jsem jeho výraz a musela jsem se rozesmát. Vypadalo to jako by na mě prozradil něco hrozně zlého a teď se za to styděl. Pochopila jsem, kam tím vším míří.

„Neboj se, prostitucí jsem si nikdy nevydělávala a vydělávat nebudu, jen jsem restaurovala jeden obraz a prodávala ho muzeu, byla to taková dodělávka z mého předešlého působiště.“ Oddechl si a tím pobavil všechny ostatní. Doufala jsem, že takhle skvělých večerů bude ještě spousta. Jako kdyby Edward tušil, na co myslím a stiskl mi ruku, jeho oči mi říkaly, jak moc mě miluje a já najednou byla jistá, že takových báječných chvil s rodinou bude ještě spousta... A nejen s rodinou...

06.03.2009 10:30:41
ginerdefarell

Pokud ještě někdo chodí na tyhle stránky... Jste rádi, že se opět vracím k psaní?

Ano (195 | 98%)
Ne (4 | 2%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one